Základové konstrukce
V následujících odstavcích jsou popsány materiálové a technologické postupy provádění historických základových konstrukcí používaných v jednotlivých obdobích.
Základy románských staveb
První základové konstrukce se objevují v románských stavbách. Základy byly prováděny pouze z rovnaného lomového kamene, případně kamenným zdivem s hliněným pojivem. Na úrovni terénu byl základ pevně tmelen vápennou maltou. Často byl základ překryt břidlicovými deskami, tvořícími izolační vrstvu a podklad pro nadzemní zdivo.
Dřevěné stavby byly nejčastěji zakládány na nízkých dřevěných roštech, krátkých dřevěných pilotách, na mělkých základech z kamenné rovnaniny a štěrkopískových vrstvách.
Obr.:Základ z lomového loženého kamene.
Základy gotických staveb
Používaly se hlubší základy z lomového kamene ztužené pilíři a nárožími z velkých kamenných kvádrů. Základové pásy mají na rozdíl od nadzemního zdiva neupravený líc a prováděly se kamennou rovnaninou, či prostým vhazováním kamene a malty do připravených výkopů. Dále se používalo zakládání na dřevěném roštu uloženém na pilotách, zakládání na zděných studních a pásech. Jako izolace se používala cca 0,5 cm vrstva jílu.
Občas byly základy tvořeny zděnými pilíři, na kterých byly uloženy klenuté valené pásy.
Na méně únosných zeminách se zakládalo na dubové či olšové piloty, zarážené hustě vedle sebe s mezerami vyplněnými kameny. Případně se na piloty prováděl dřevěný rošt pro založení zdiva. Piloty musely být prováděny tak, aby jejich horní zhlaví bylo trvale pod hladinou spodní vody.
Základy renesančních staveb
Používaly se převážně kamenné základové pásy na vápennou maltu. Při velkých hloubkách základové spáry se používaly zděné pilíře s klenutými urovnanými pásy, na kterých se zdily nosné stěny. Na méně únosných zeminách se používaly zarážené piloty (délka pilot=výška zdi, průměr piloty=1/12 délky piloty).
Základy od poloviny 19. století
Používány zděné základové pásy z lomového kamene či ze smíšeného popř. cihelného zdiva. V pozdější době betonové prokládané kamenem a betonové. V polovině 20. stolení byly postupně empirické metody navrhování základů nahrazeny metodou dovolených namáhání základové zeminy.
Zhuštění méně únosné základové půdy
Pomocí hustě vedle sebe zaberaněných dřevěných pilot (průměr 150-200mm, délka 1,5-2,5m), provedení až pod hladinu spodní vody. Případně se místo dřevěných pilot mohly použít ostré kameny prokládané štěrkem (celková výška min. 1m).
Obr.: Zhuštění krátkými hustě zaráženými pilotami.
Stupňovité rozšíření základů
Provedení z kamenného, smíšeného nebo cihelného zdiva, později z betonu. Poměr vyložení k výšce stupně 1:2.
Obr.: Stupňovité rozšíření základu.
Rozšíření základů štěrkopískovým hutněným násypem
Používán ostrohranný hrubý písek, ukládaný po vrstvách (vrstva 150-300mm, celková výška 1-2m). Při provádění prolévaný, válcovaný nebo pěchovaný (následná únosnost 0,2-0,3 MPa). Nesmělo být používáno v místech proudící spodní vody (podemílání, či odplavování písku). V případě ustálené hladiny podzemní vody se na boky pískového násypu prováděly fošnové štětové stěny (min. 300mm pod HPV).
Obr.: Základový pás z kameného zdiva s rozšířeným štěrkopískovým hutněním.
Násyp kamene
V případě výskytu podzemní vody v blízkosti základové spáry se používal násyp kamene s vyplněnými mezerami pískem.
Podkladní vrstva betonu
Vrstva betonu (pás) o tloušťce 0,5-1m.
Založení na pilíře
Používaný v místech s únosnou základovou půdou ve značných hloubkách (více než 6m).
Ležatý dřevěný rošt
Prováděly se rošty fošnové a trámové. Fošnové rošty se používaly převážně při zakládání na písky a prováděly se ze 2 vrstev fošen (tl. 70-100mm), kladených ve 2 směrech a v křížení spojované dřevěnými hřeby. Trámové rošty se prováděly dvouvrstvé, z borových trámů (šířka 200-250mm, výška 240-300mm) se vzdáleností trámů 0,6-0,8m, kampované nebo spojované dřevěnými hřeby, s vyplněním mezer mezi trámy lomovým kamenem, nebo betonem. Na vrchní vrstvě byla dřevěná podlaha (tl. 50-120mm). Při nebezpečí podemletí byl rošt z boku chráněn dřevěnými štětovými stěnami.
Ležatý betonový rošt
Většinou obetonované ocelové nosníky.
Založení na obrácené klenbě ze železobetonu
Použití při velmi málo únosných půdách. Byli prováděny klenby ploché české, nebo klenby valené s malým vzepětím.
Založení na betonové desce
Použití při zakládání pod hladinou spodní vody.
Založení na pilotovém roštu
Na pilotách (rozteč pilot 0,8-1,2m, zhlaví pilot min. 0,5m pod HPV) byl uložen rošt z podélných a příčných pražců, případně betonová deska (tl. 0,5m), mezery mezi trámy vyplněny lomovým kamenem, nebo betonem. Na vrchní vrstvě byla dřevěná podlaha.