Svislé konstrukce

V následujících odstavcích jsou popsány materiálové a technologické postupy provádění historických svislých konstrukcí a jejich prvků.

Zděné nosné konstrukce

Jako svislé nosné konstrukce v historických stavbách se prováděly zděné nosné stěny a pilíře.

Obvodové konstrukce plnily jak nosnou, tak tepelně izolační funkci. Jako tepelně dostačující byla uvažována tloušťka zdiva 450mm z pálených cihel a 375mm z děrovaných cihel (používané cca od poloviny 20. století).  Až do začátku 20. století se konstrukce navrhovaly empiricky podle jednoduchých vztahů, v závislosti na počtu podlaží, výšce podlaží, hloubce traktu atd. Tepelně izolační vlastnosti stavebních konstrukcí a budov byly formulovány až roku 1963 ve stejnojmenné normě ČSN 7305040.

Hrázděné zdivo

Nosný systém hrázděného zdiva tvořily dřevěné trámové prvky. Prostor mezi dřevěnými trámy byl vyplněn hliněnou mazaninou se slámou, kamenným nebo později hlavně cihelným zdivem. Výplň je narozdíl od trámových prvků omítnuta čímž vzniká typická podoba hrázděného zdiva.

Obr.: Hrázděné zdivo, SO1- dřevěná kostra (skelet), 01- sloupek, 02- paždík, 03- vzpěra, 05- práh, 04- výplň s omítkou (vyzdívka nebo hlína dusaná do bednění).

Omítky

Sednuté a vyschlé zdivo se omítalo hrubou nebo hladkou omítkou, později převažují šlechtěné omítky.

Hrubá omítka se prováděla tloušťky 10-15mm, rovnaná dřevěným pravítkem. Omítka hladká se skládala ze 2 vrstev (spodní vrstva o tl. 10-15mm, vrchní vrstva o tl. 5 mm). Šlechtěné omítky mají spodní vrstvu z vápenné malty nastavované cementem, vrchní vrstva navíc z barvy a slídy.

Římsy

Římsa je vystupující konstrukce, která ukončuje a chrání lícní plochu zdi (min. vyložení 250-300mm) a plní i funkci architektonickou. Dělí se na římsy hlavní, kordonové, trnožní, pásové, okenní atd.

Stabilita konzolově vyložených nosných částí říms je zpravidla zajištěna přitížením zdiva nad římsou. Při rekonstrukci je nutné, před prováděním zásahů do zdiva, prověřit způsob zajištění stability římsy.

Arkýře

Arkýř zvětšuje užitnou plochu místnosti a zjednodušeně řečeno je to opláštěný balkon. Typicky byly prováděny s nosnou konstrukcí tvořenou ocelovým rámem, později z železobetonu. Obvodové stěny byly z děrovaných cihel, případně doplněné heraklitem či korkovicemi. Zejména nedostatečné tepelně izolační vlastnosti jsou příčinou řady závad a poruch.