Vodorovné konstrukce

V následujících odstavcích jsou popsány materiálové a technologické postupy provádění tradičních historických vodorovných konstrukcí.

obecně a stručně o vodorovných konstrukcích.

Klenby

Klenba je oblouková konstrukce složená z cihelných či kamenných prvků, tzv. klenáků. Klenby se nejčastěji prováděly kladením klenáků do malty na dřevěné bednění od patky k vrcholu tak, že ložné spáry směřují do středu klenby. V ložné spáře klenby je pouze tlakové napětí, což umožňuje navrhnout zaklenutí velkého rozpětí.  Nevýhodou kleneb jsou šikmé síly v patce.

Valená klenba

Používá se od doby předrománské až do počátku 20. století. Má zpravidla tvar půlkruhového oblouku uloženého na podélné zdi. Zpočátku používána na menší rozpony. Později i větší rozpony (rozpon 10m v Knížecím paláci na Pražském hradě z 12. stol., rozpon 30m v chrámu Sv. Petra v Římě z přelomu 15. a 16. století. Valená klenba s plným obloukem je často používána v období renesance i baroka.

Obr.: Valená klenba s lunetou, 01-luneta.

Křížová klenba

Hojně užívaná ve středověkých stavbách. Vzniká průnikem dvou valených kleneb. Charakteristická je otevřená klenba s kápěmi opřenými do pilířů nebo sloupů sklenutými zděnými pásy. Vyzdívána převážně z kamenných nebo cihelných kvádrů, postupem doby s vystupujícími žebry, a v obytných domech také z hrubě opracovaných plochých kamenů. Napětí (tlak) působí do žebra.

Obr.: Křížová klenba, 01-čelní oblouk.

Klášterní klenba

Vzniká průnikem dvou valených kleneb (v místě průniku vznikají tzv. dutá žebra). Vyžaduje po celém obvodě podpory. Prováděla se na pravidelný i nepravidelný půdorys na plné bednění, s ložnými spárami rovnoběžnými s patkami a s vystřídanými styčnými spárami. Napětí působí od žebra k patce. Do žeber nesměla přijít žádná spára, proto se používaly upravené žeberní kameny, případně se cihly v žebrech převazovaly a přisekávaly do lícních ploch.

Obr.: Klášterní klenba, 01-vrchol, 02-žebro.

Necková klenba

Prováděla se nad podlouhlými místnostmi jako valená klenba uzavřená v čelech částí téže klenby. Velmi důležitý je styk podélných a příčných vrstev v řádně vyvázaných žebrech.

Obr.: Necková klenba.

Zrcadlová klenba

Vrchol klenby je tvořen rovnou plochou, tzv. zrcadlem. Založení a klenutí z patek obdobné provádění klášterních a valených kleneb. Vytvoření zrcadla (přímá zděná cihelná klenba o vzepětí 1/30 až 1/36 rozpětí, rozpětí 3,5 až 4m) vyžadovalo přesné zaskružení a použití kvalitních cementových malt. Zrcadlovou klenbu nelze vystavit větším zatížením.

Obr.: Zrcadlová klenba.

Klenbové kleště

Stahovaly opěrné zdi, do kterých se z kleneb přenášely šikmé síly. Prováděly se u méně masivních či přitížených zdí. Často procházely patkami klenby viditelně jako tzv. klenbová táhla a zpravidla byly opatřeny rektifikačním šroubem. Byly také osazovány k líci klenby ve vrcholu, doplňovány šikmými kleštěmi a spojovány závlačemi. Zazděné části klenbových kleští byly prováděny ze železa, nezazděné byly prováděny také ze dřeva

Kopule

Vznikají otáčením půlkružnice nebo půlelipsy kolem rotační osy. Velké kopule se klenuly svislými a horizontálními žebry, mezi které se prováděly klenby s malým rozpětím. Seříznutím kopule nad čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem vznikne tzv. česká placka, hojně užívaná v období baroka.

Obr.: Kopule a česká placka.

Dřevěné stropy

Výhodou dřevěných stropů je jejich snadná realizovatelnost a nízká hmotnost, naproti tomu nevýhodou je možnost napadení dřevokaznými houbami a dřevokazným hmyzem a malá požární odolnost. Dřevěné stropy nejsou vhodné do vlhkých prostor.

Povalový strop

Prováděl se z kulatin menších průřezů, pokládaných na sraz a případně propojených tzv. kolíky. Do nejvyšších podlaží se prováděly stropy z větších kulatin, které měly dobrou tepelnou izolaci a velkou nosnost.

Obr.: Povalový strop, S01- dřevěné trámy (povaly), sláma s hliněnou mazaninou, 02- kolík.

Trámový strop

Trámovým stropem je nazýván strop složený z dřevěných nosníků (trámů, stropnic) o určité osové vzdálenosti, na kterých je proveden záklop (prkenný nebo fošnový). Nad záklopem se zpravidla z protipožárních a akustických důvodů prováděl násyp (tl. 80 až 120mm ze škváry, hrubozrnného písku nebo tzv. stavebního rumu - odpadu) a dřevěná podlaha na tzv. polštářích. Konce (zhlaví) stropnic se ukládaly do kapes ve zdivu (uložení 100-250mm) na dřevěné podkladce (tl. 30-50mm) tak, aby mezi zdivem a čelem stropnice vznikla vduchová mezera (tl. 20-40mm). Kvůli zvýšení tuhosti budovy (zajištění protilehlých zdí proti vybočení ze svislé polohy) se stropnice často spojovaly s obvodovou stěnou tzv. trámovými kleštěmi (ocelové táhlo a závlač). Trámové kleště se prováděly u každé třetí až čtvrté stropnice.

Obr.: Trámový strop, S01- prkenný (resp. fošnový) záklop, násyp (škvára), dřevěné polštáře, prkenná podlaha, 02- dřevěné trámy (dle rozpětí cca 160x200mm až 240x300mm).

Aby se snížila tloušťka stropu, ale zachovala se minimální nutná vrstva škvárového násypu (protipožární a akustický důvod), prováděly se trámové stropy se zapuštěným záklopem. Dřevěné polštáře pro uložení podlahy se pak prováděly rovnoběžně s trámy.

Obr.: Trámový strop se zapuštěným záklopem, S01- dřevěný trám, prkenný (resp. fošnový) záklop, násyp (škvára), dřevěné polštáře rovnoběžně s trámy, prkenná podlaha, 02-  nosník zapuštěného záklopu, 03- dřevěný polštář.

Pro zvýšení požární odolnosti se trámové stropy opatřovaly podbíjením (prkna tl 18 až 25mm -tzv. kopinky) a omítnutými rákosovými rohožemi. Velké průhyby trámových stropů způsobovaly praskání omítek podhledu a proto se často podhledy prováděly na samostatné nosníky pro podhled (tzv. rákosníky).

Obr.: Trámový - rákosníkový strop, S01- trámový strop se záklopem a konstrukcí podlahy, 01- nosník "rákosník", 02- rákosová omítka na podbíjení

Fošnový strop

Je dřevěný strop, kde jsou stropnice tvořeny fošnami (cca 50x200mm až 60x280mm), které jsou zabezpečeny proti sklopení "zavětrováním".

Obr.: Fošnový strop, S01- záklop a konstrukce podlahy, 01- fošny, 02-zavětrování vzpěrami, 03- podhled.

Kazetový strop

Je trámový strop doplněný o stropnice i v druhém (kolmém) směru. Prostor vzniklý mezi trámy vytvářel kazety, které byly často zdobeny reliéfně nebo malbou. Kolmé trámy se často prováděly jako falešné (truhlíky z prken), tzv. nepravý kazetový strop.